Autor: Roger “Camaxide” Skullestad (10. 10. 2024)
Projekt Doom III se jako zjevení vynořil na Doom scéně přesně 30 let od vydání původní hry Doom II: Hell on Earth, tedy 10. října 2024. Jako hlavní propagační prostředek posloužil perfektní trailer, který fenomenálně dokázal zaujmout a navnadit, demonstrovat možnosti projektu a samozřejmě přivést hráče k jeho vyzkoušení. Ve dvou minutách zhlédnete dynamické scény akce a průletů lokacemi, ale také nové možnosti hry. Nejen dvě nové epizody, ale také zbraně, hratelné charaktery, achievementy a sběratelské předměty. I já jsem upoutávce neodolal, to byste konec konců nemohli číst tuto recenzi.
Bohužel moje pouť mapsetem byla poněkud krkolomná a nelehká hned od počátku. Počínaje stahováním několikagigového souboru, zápolením s nezbytnou 12. verzí GZ Doomu a vše završila přehnaná obtížnost a malé množství munice během samotné hry. Zkrátka hned první indicie nasvědčovaly, že Doom III nebude dokonalý. Také diskuse ve vláknu na fóru DoomWorldu projekt příliš nešetřila, navíc “sněhové vločky” z řad moderátorů někde vyštrachaly přítomnost násilných porno obrázků, což vyvrcholilo uzavřením vlákna. Nevím, kontroverzní grafiku jsem opravdu nezaznamenal, takže vše považuji za nafouknutou bublinu.
Doom III vytvořil norský doomer Camaxide, vlastním jménem Roger Skullestad a povoláním architekt. Pracemi na svém patrně prvním projektu pro Doom strávil ve volném čase 11 let, což je opravdu úctyhodná doba, natožpak když všechno vytvářel výhradně sám pouze s asistencí betatesterů. Do projektu vložil celé své srdce, ale nutno konstatovat, že po stránce produkční mohl být Doom III zvládnut daleko lépe a zejména v designu i hratelnosti jsem zaznamenal určité rezervy, při jejichž absenci by projekt mohl nabídnout daleko lepší herní zážitek. Navíc dlouhá doba vývoje též neprospěla výsledným kvalitám.
Příběh je zasazen přesně po zakončení druhého Doomu. Doomguy se vrací na rodnou Zemi a chce se nahlásit v základně UAC. Zjišťuje však, že něco není v pořádku. Mutanti se nadále teleportují na Zemi, patrně někde ze zrušené základny a vaším úkolem je uzavřít tento zapomenutý portál. Story je sdělována prostřednictvím informačních obrazovek po ukončení jednotlivých misí. První epizoda se odehrává na naší mateřské planetě a v komplexech map se snažíte nalézt cestu k Marsu. V druhé části bojujete v prostředí rudé planety a pátráte nejen v základnách, ale i na povrchu Marsu po pekelném teleportu. Jednotlivé mapy na sebe navazují nejen po stránce příběhu, ale i v tematickém zasazení lokací a průběh hrou působí logicky a konzistentně.
Doom III v mocném instalačním balíku toho nabízí opravdu hodně. Rozsah instalačního souboru je opravdu monstrózní na poměry klasického Doomu, kdy velké AAA megawady či konverze zabírají maximálně kolem stovky megabytů. Na stránkách ModDB jsou k mání dvě verze, Full a Lite, ta menší má aktuálně rozsah kolem 1 gigabytu. Obě nabízejí shodný herní zážitek, liší se jen kvalitou grafiky a hudby. Problém v rozsahu spočívá zejména v použití nekomprimované hudby, možná i grafiky, takže určitá skromnost by byla v tomto směru na místě. Velikost souboru je patrně příčinou, že chod hry byl mnohde docela pomalý, včetně zamrznutí GZ Doomu, i když je pravdou, že samotný GZ Doom 12 mi taky příliš rychlý nepřipadal. Zkrátka majitelé slabšího hardwaru budou zřejmě o plnohodnotnou hru ochuzeni.
Hra nabízí kromě základního herního materiálu spoustu doplňků, které sice nejsou potřebné, ale pouhý projekt pro Doom značně oživují a nabízí komfort, který známe spíše z modernějších titulů. Začněme kupříkladu výběrem charakterů. Kromě tradičního Doomguye potkáme Doom Slayera, dvě provedení B.J. Blazkowicze z Wolfensteina a také několik verzí dámských variant Doomguye, snad aby byl Doom III genderově vyvážen. Každý charakter se liší svým zdravotním potenciálem a zde buďte ve střehu a volte raději silnější charaktery, jelikož každá dávka zdravíčka se při obtížné hře bude hodit.
Další bonusy poslouží fanouškům sběratelských trofejí, Hledání secretů a tajných míst je obohaceno sbíráním sběratelských artefaktů. Jednak figurkami Doomguye, jednak útržky náčrtků map a také grafikami ze songů použitých jako soundtrack. Jakmile ukončíte hru, sebrané trofeje se zobrazují na výstavě v přehledné galerii, kde také najdete veškeré statistiky absolvovaných levelů. Také by měly být ve hře i achievementy, alespoň podle traileru, ale během hry jsem na žádný tedy nenarazil, nevím, jestli jde o bug nebo jsem hrál tak špatně. Pokud si pamatuji, tak moje hodnocení bylo D- 🙂
Hra samotná je pak esencí tradiční hratelnosti a moderních vizuálních prvků a designu. Camaxide striktně doporučuje vypnout skákání a plížení, aby se nenarušila zamýšlená koncepce úrovní, stejně tak radí vypnout mouse aiming, aby se pro změnu zabránilo špatné aktivaci nástřelných tlačítek. Já jsem se tedy kochal a myší jsem se rozhlížel, a pokud se vyskytl nástřelný spínač, tak jsem jej aktivoval až tehdy, pokud to bylo regulérní. Grafika využívá nesčetných externích zdrojů a různých balíků textur, takže vzhled Doom III je opravdu svěží a inovovaný a máte dojem, že hrajete takřka totální konverzi. Rovněž enginové efekty hrají prim a všemožná nasvícení, stíny, efekty vodní hladiny a podobné vymoženosti jistě zaujmou váš hráčský pohled.
Soundtrack je výběrem těch nejlepších skladeb z produkce nezávislé scény, většinu z nich určitě najdete na Liquid Doom v podobě Doom rádia. Volba songů je perfektní, některé jsou atmosférické, jiné řízné a jejich rytmy skvěle pumpují lítou akci.
Design jednotlivých levelů dokladuje, že na mapsetu pracoval profesionál. Architektura je realistická, propracovaná a mapy se rozrostly do úctyhodného rozsahu. Někdy až moc. Zejména zpočátku je nicméně poznat, že některé úseky vznikly již před lety, takže najdete archaické sekce, jako třeba monotónní bludiště až ve stylu Wolfensteina. Úvod v podobě prologu je dokonalý. Objevíte se před zničenou Icon of Sin a prázdnými skalisky a lávovými jezery probíháte ke vstupu do základny, kde pak začíná vlastní příběh. V první epizodě převažují převážně tech based lokace, zasazené do přírodních komponent, výstavba lokací je vyvedena na jedničku, všechno má smysl a nezaznamenal jsem defekty či hluchá místa. V druhé epizodě se přenesete na Mars, kde zprvu bojujete v kulisách kosmických plavidel, abyste přešli do základen Marsu včetně výletů do okolí.
Papírově je architektura naprosto v pořádku, nicméně po stránce hratelnosti a má projekt rezervy. Předně rozsah lokací. Některé jsou opravdu monstrózní, snadno se ztratíte nebo nebudete moci najít klíč. To platí zejména pro tajný level, kde potřebujete celou šestici klíčů, abyste rozluštili záhadu starého sídla a přilehlých zahrad i přírodních scenérií včetně podvodní sekce pod mořem. I další oblasti jsou na můj vkus až příliš velké. Nejvíc mě však zlobil level odehrávající se na povrchu Marsu, kde musíte přebíhat s kyslíkovým přístrojem venkovními prostory. Tohle byla neskutečná nuda a frustrace, jelikož mezi velkými plochami uprostřed skalisek se kyslíkové lahve hledaly opravdu obtížně. I finální mapa byla podobně laděna, naštestí už bez potřeby dechové podpory.
Další moment, který musím zmínit a který vnímám nejen já díky následným updatům Doom III, je styl a nastavení obtížnosti. Místo klasického přístupu v podobě zvyšování počtu protivníků autor zvolil taktiku vyšší odolnosti mutantů. To by zase tolik nevadilo, ale s přibývající obtížnosti klesá i množství munice. Hru jsem započal na mou tradiční třetí obtížnost, ovšem záhy jsem splakal nad výdělkem, kdy mi v druhé mapě došla munice a mutanty jsem neměl čím pacifikovat. Motorovka totiž potřebuje benzín, takže jako důstojná náhrada palných zbraní bez omezení použít nelze. Až po updatu a doporučení autora hrát na nejnižší obtížnosti jsem začal znovu a zde již byla hra příjemnější a munice jsem měl již relativně dost, i když střílet pánubohu do oken se taky nevyplatí. Akce je jinak příjemná, tím spíše když vám napomáhají změny v arzenálu, zejména granátomet, plamenomet, nebo třeba plazmová odstřelovačka, se kterou se nepřátelé skvěle likvidují na dálku.
Atraktivitě bojům dodávají i změny ve spektru protivníků. Nových enemáků potkáte opravdu dost. Nejspíše nepocházejí z Camaxidovy tvůrčí dílny, ale z různých depozitářů monster, kterým se stal hlavně server Realm667. Někteří vás provázejí celou hrou, jiní obývají jim spřízněná prostředí, mnohé z nich, například bossy. potkáte jenom jednou. I toto rozložení monster působí realisticky, boje tak i přes místy nezábavný design nenudí a noví mutanti přinášejí nové výzvy.
Jakmile se vám podaří zlikvidovat závěrečného bosse, hra ještě úplně nekončí. Nastává pak závěrečné defilé v podobě průletu jednotlivými úrovněmi jako povedená reminiscence na vaše herní zážitky, a nakonec se dostanete do zmíněné výstavní haly. Zde můžete analyzovat vaše herní úspěchy (i neúspěchy) a prohlédnout si sesbírané trofeje. Dlužno podotknout, že GZ Doom se mi při reloadu pozice z tohoto místa totálně zasekl, a nahrávací doba byla velice dlouhá. Jako bonus se vám odemkne nová hra New Game Plus, kterou jsem ale již nezkoušel.
Doom III mě svými kvalitami zcela nepřesvědčil. Stojí za ním obrovské množství odvedené práce, ale po stránce hratelnosti to nebyl dokonalý zážitek. Ale nicméně za vyzkoušení určitě stojí, zejména pokud si nastavíte nízkou obtížnost a vyberete si silnější postavu na začátku.
Instalace:
Doom III potřebuje pro svůj chod DOOM2.WAD a nejnovější verzi GZ Doomu č. 12. Vzhledem k opravdu velkému objemu downloadu vám nenabízím stažení z našeho blogu, ale pouze z ModDB, odkaz najdete o kousek níže. Můj počítač je již zastaralý, pokud máte moderní stroj, můžete zkusit plnou verzi, ale majitelům slabších mašinek se bude lépe hodit Lite verze. Po rozbalení použijete příslušný WAD soubor podle vaší volby, přetáhnete si jej na spouštěcí soubor portu a můžete se pustit do akce. Různé možnosti nastavení si najdete v přiložených PDF souborech nebo přímo ve hře, kde najdete malé FAQ. Při problémech můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Odkazy:
