Autor: Night Dive Studios / MachineGames / id Software (8. 8. 2024)
DOOM + DOOM II se stal překvapivou senzací loňského roku pro všechny fanoušky klasického Doomu. Jak jste se mohli přesvědčit v našem shrnujícím článku, jedná se opravdu o důstojnou a reprezentativní kolekci a v podstatě výkladní skříň všech oficiálních Doomů a jejich datadisků, to vše v moderním, a přitom klasiku respektujícím digitálním kabátku. Hlavním tahákem edice se ovšem nestaly moderní vychytávky a nové možnosti aktuální verze, ale zbrusu nový herní obsah.
Doposud posledním oficiálním přídavkem pro Doom se stal mapset No Rest for the Living, původně vlajková loď Xboxového vydání Doomu, jenž spatřil světlo světa v říjnu roku 2012. Až DOOM + DOOM II po dlouhých letech přinesl čerstvý datadisk Legacy of Rust. Nejde o žádnou vykopávku či předělávku, ale opravdu o dvě nové unikátní epizody pro Doom z oficiální produkce.
Na dílku se podle oficiálních údajů podílela trojice vývojářských skupin – id Software, MachineGames a Night Dive Studios. Nicméně nešlo o spolupráci celých studií, ale o vzájemnou kooperaci jednotlivých osobností z těchto týmů. Potěšitelné je, že hlavní bedra level designu nesou přední osobnosti doomovské scény. Známe je z komunity, ale nyní mají nejspíše profesionální úvazky v uvedených tvůrčích studiích. Budu jmenovat ty nejznámější.
Jednak Samuel Villareal, známý pod přezdívkou Kaiser. Tohoto autora jistě nemusíme představovat, již v dobách svých designérských začátků se podílel na konverzích Nintendo verze Doomu pod názvem Absolution a také na plnohodnotném titulu Doom 64. Dále přispíval svými mapami do četných Doom projektů. Aktuálně stojí za KEX enginem, který pohání prakticky všechny hry od studia Night Dive. Pozici hlavního designéra a autora soundtracku Legacy of Rust obsadil Xaser Acheron. Z titulů zastoupených na našem blogu stojí za zmínku série Doom the Way id Did, Doom: The Lost Episode či Adventures of Square. Stránka se seznamem jeho projektů na Doom Wiki je opravdu úctyhodná.
Legacy of Rust nám přináší dvě epizody, což působí dojem, že hra vychází z prvního Doomu. Celkový počet map se vyšplhal na šestnáct – z toho dvě jsou tradičně tajné. První epizoda nese název Vulcan Abyss a druhá se jmenuje Counterfeit Eden. Nicméně pokud bychom cheatem přeskakovali po jednotlivých levelech, zjistíme, že počítání úrovní se nese pro změnu v duchu druhého dílu. Jako celek titul směšuje rysy obou Doomů a působí poměrně svébytně a neotřele. Takže nemějte obavy, k dvouhlavňovce se určitě dostanete.
Hra je samozřejmě opatřena příběhovým podkresem. Těžko říci, jestli je zasazen do doomovského kánonu nebo jestli jde jen o samostatnou story linku, aby se neřeklo, spíš bych se klonil ke druhé možnosti. Přeneseme se do vzdálené výspy pekla, zvané podle starobylých nápisů Vassago Rest. Název byl časem zapomenut a démoničtí obyvatelé si jej překřtili na Nový ráj.
Oblast oplývá bohatými zdroji a není divu, že se společnost UAC chamtivě vrhla do těžby, zdálo se totiž, že je přítomnost mutantů na povrchu takřka minimální. Zjistila však příliš pozdě, že se démoni obávali daleko horšího zla, skrývajícího se v hloubi pod povrchem. Ráj se tak zbarvil gejzíry krve.
Začíná odpočet: Za tři hodiny se Nový Eden proměnil v moře roztaveného skla. Za tři minuty hlavouni UAC vytáhli své eso z rukávu. Tři vteřiny uplynuly, než Doomguy zvážil rizika a přijal špinavou práci. Rozkazy jsou jasné: získat zpět ztracenou základnu a zachovat odkaz UAC. Nebo zemřít v boji.
Legacy of Rust není pouhou kolekcí nových levelů. Zahrnuje poměrně četné nové zdroje a inovace v paletě monster i zbraní. Najdete mnoho nových textur i grafických doplňků, ale nejde o kompletní nový materiál, většina zdrojů byla použita či upravena z alfa verzí Doomů. Tyto vývojové polotovary jsem nikdy netestoval, takže pro mě jde rozhodně o nový vizuální zážitek. Xaser Acheron zkomponoval kompletně nový soundtrack, takže až na jednu upravenou skladbu od Bobbyho Prince nám hraní zpříjemňuje čerstvý hudební podkres.
Při tuhých bojích se vám postaví nových šest protivníků. Potěšitelné je, že se jedná o unikátní potvůrky a nejde o upravené modely původních nepřátel, jak tomu bývá v neoficiálních totálních konverzích, takže se nám skvadra mutantů pěkně rozrostla. I zde se u většiny modelů staly vzorem nepoužité příšery z alfa verzí. Nutno podotknout, že nové osazenstvo je velice povedené.
Banshee, ohnivá koule, vás ohrožuje silnou explozí z bezprostřední blízkosti a obvykle se zjevuje z výklenků nebo ze zálohy po teleportaci. Ghoul je variantou Ztracené duše, kromě zranění na blízko vás zraňuje i střelami z dálky, navíc je poměrně rychlý. Mindweaver je klon arachnotrona, jenž však po vás pálí z kulometu, takže pokud spustí palbu podobnou jako Spider Mastermind, jen rychlý úprk vás spasí. Shocktrooper notně procvičí vaše reflexy. Jde v podstatě váš klon vybavený plazmovou puškou a jeho rychlost je přímo smrtící, pokud jej dostatečně rychle nespatříte. Někdy mi připadalo, jako bych hrál multiplayer, když se tento mutant objeví.
Tyrant je menší kyberdémon a vyskytuje se naštěstí jenom v závěrečné úrovni. A poslední a možná nejnepříjemnější osinou v zadku se stal pro mě Vassago – okřídlený démon, jenž se naštěstí drží pouze při zemi. Jednak je docela tuhý, až několik raket jej pošle do kolen, a navíc se často vyskytuje v menších skupinkách. Útočí ohnivou sprchou, která nutně poškodí vaši tělesnou schránku. Zejména pokud ji přehlédnete, zůstane totiž chvíli hořet a snadno přes ni můžete proběhnout a připálit si chodidla.
Jako protiváhu přívalu mutantů dostáváme dvě nové zbraně. V této oblasti bohužel vaše armamentárium rozšířeno není a inovovaný arzenál nahrazuje plazmovku a BFG. Zde inovace dopadly tak nějak na půl cesty. Incinerator je v podstatě plamenomet, který je opravdu perfektně účinný a jako náhrada plazmové pušky je opravdu důstojný a hrátky s ohníčky jsou opravdu zábavné.
Ale zbraň s roztomilým názvem Calamity Blade se příliš nepovedla a používal jsem ji nerad. Jde v podstatě o jakýsi ohnivý meč, který vrhá ohnivý pás prořezávající se nepřáteli. Problém je v tom, že se vyplatí používat jenom na rovné ploše, jelikož na nepřátele nad vámi a pod vámi je prostě neúčinná, na rozdíl od BFG. Až při druhém průchodu jsem zjistil, že delší doba držení tlačítka střelby vyvolává silnější výboj, což se hodí při větších skrumážích, nebo pokud se sejde více silných potvor najednou. I tak jsem raději používal dynamičtější plamenomet a tuto experimentální náhradu BFG jsem nechával schovanou a uplatnil jsem ji pořádně až v posledních dvou finálních úrovních.
V čem jednoznačně Legacy of Rust exceluje, je level design a výstavba lokací. Pokud srovnáme dostupné klasické doomovské hry v DOOM + DOOM II balíčku, tak tento nejnovější počin své předchůdce zadupe do země. Je krásným příkladem moderního designu a demonstruje vývoj, kam až se designérská scéna dostala. I proti poslednímu add-onu No Rest for the Living, který zahrnuje také moderní principy, je patrný jednoznačný krok kupředu.
Po stránce technologické patrně nemá nejnovější přírůstek do domovské kolekce tradiční vanilla základ. Dokladují to impresivní scenérie, jež nám autoři předkládají, a ty podle mého názoru by v tradičním enginu nemohly vzniknout. Podle propozic na Doom Wiki používá nový standard ID24 a jeho použití má zde premiéru.
Levely jsou perfektně propracované, komplexní, ale přitom docela přehledné, vyplňují často kompletně celou plochu mapy bez prázdných sektorů a hluchých míst. Mnohé jsou rozlehlé, ale tak akorát, nehrozí vám nudné prozkoumávání obrovských lokací, vše je reálné a logické. Dostane se vám bohaté nálože kompozic přírodních prostředí, do kterých organicky zapadají stavby základen, budov i nejrůznějších technologických komplexů. Střídá se i tematické ladění úrovní, od klasických tech based map po kompletně pekelné oblasti, některé až místy až v Sigilovském stylu, samozřejmě najdete i gotické lokace. Vizuální zpracování dodává levelům temné až hororové ladění spolu s perfektně korespondujícím soundtrackem z dílny Mistra Acherona.
Autoři vynikají ve schopnosti docílit, jak se říká “wow” efektu. Takřka každá mapa nabízí oblast, kde vám ať již impozantností, vizuálním zpracováním či designem spadne čelist. Například hned první level, tech based základna na rozehřátí, končí portálem s levitujícími ghouly. Jinde spatříte velké nádrže, impozantní přehradu plnou krve, nebo třeba iluzi výškových budov polorozpadlého města. Mapy jsou nejen plné akce, ale také musíte rozluštit hádanky, kupříkladu hned druhá úroveň disponuje tlačítky, pomocí nichž regulujete můstky vytvářející průchod dále, což není úplně jednoduché ukočírovat. Mnohdy strávíte čas hledáním tlačítek, často umně skrytých, nebo dokonce v podobě nástřelných spínačů. Explorace tak hraje podstatnou roli, včetně hledání secretů, kterých Legacy of Rust nabízí opravdu přehršel a je radost je objevovat. Pokud vám nevadí občasné zákysy a tím pádem zdržení v tempu, tak fanoušci bádání a hledání budou určitě spokojeni.
Hratelnosti ovšem přece jen dominuje akce. I v tomto směru budete určitě spokojeni. Mutantů je v mapách poměrně dost, samozřejmě závisí na obtížnosti, ale často jich musíte eliminovat několik stovek, zejména ke konci druhé epizody se potvorami nešetří. Nová kolekce nepřátel osvěžuje hratelnost, dynamicky se prolíná s původním osazenstvem a bojům to dodává zajímavosti a atraktivitě.
Musím konstatovat, že Legacy of Rust je jednoznačně nejobtížnější z celé doomovské kolekce obsažené v DOOM + DOOM II balíku. Zpočátku se nic dramatického neděje, hru jsem rozehrál tradičně na třetí obtížnost a boje byly adekvátní a příjemnou výzvou. Ovšem šestý level zaplněný Vassagy všude možně, navíc v kombinaci s balancováním nad kyselinou mi činil docela potíže a tuhá obtížnost pokračovala i dále. Počátek druhé epizody byl také martyrium, nepřátel není mnoho, ovšem v kombinaci s omezenou municí se hra stala tuhým oříškem.
Navíc autoři mutanty servírují v důmyslných kombinacích, jež poškozují hráče mírou vrchovatou a akce se jevila místy až frustrující. Dostane se vám i slaughter festu nebo několika bossů najednou. Doporučuji zejména začátečníkům rozehrát možná trochu zbaběle na druhou obtížnost, která se jevila docela pohodová, a po seznámení s levely a prostředím zkusit druhé kolo na Hurt Me Plenty. Experti si jistě užijí i Ultra Violence. Inu proč ne, ale varoval jsem vás.
Legacy of Rust se stává důstojným pokračováním série Doomů a opravdu stojí za to, DOOM + DOOM II si kvůli tomuto datadisku zakoupit, Kombinace prvotřídního a promyšleného level designu i tuhé akce jistě na dlouhou dobu zabaví každého doomera. Novinek je opravdu požehnaně, a zejména kvůli nim stojí hra za vaši pozornost.
Instalace:
Legacy of Rust je součástí balíku DOOM + DOOM II, který nainstalujete podle instrukcí příslušné verze, kterou budete používat. Každá distribuční platforma disponuje svým instalátorem, takže postup může být lehce odlišný. Po instalaci hru spustíte již snadno.
Pro hráče, kteří preferují porty, přidávám cestu k nalezení WAD souborů Legacy of Rust. Uvádím postup pro Steam. V souborovém manažeru nebo Windows průzkumníku se proklikáte touto cestou do adresáře, odkud si WADy překopírujete do vašeho oblíbeného portu: Program Files (x86) – Steam – Steamapps – Common – Ultimate Doom – Rerelease. Součástí instalace jsou tyto soubory: id1.WAD (základní WAD), id1-mus.WAD (soundtrack), id1-res.WAD (zdroje), id1-tex.WAD (textury), id1-weap.WAD (DEHACKED patch pro zbraně).
Jedna ze Steam diskusních stránek uvádí, že pro spuštění jsou potřeba pouze tyto soubory – id1.wad, id1-res.wad and id1-weap.wad. Netestoval jsem, budete si muset se spouštěním trochu pohrát. WAD soubory si překopírujete do adresáře s vaším oblíbeným portem a spustíte jejich přetažením na spouštěcí soubor portu, přičemž budete držet tlačítko CTRL. Při problémech můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.
Odkazy:
Legacy of Rust – DoomWorld forum
Legacy of Rust – Steam diskuse
