Day of the Toys – Leebigh's Doom Blog

Autor: Mike “Impie” MacDee (2022 – 2024)

Soundtrack: Karl Kasey (White Bat Audio)

Mike MacDee používající přezdívku Impie je pevnou stálicí americké Doom scény. Pilně a neúnavně nás zásobuje novými a novými projekty, navíc v naprosté většině nejde o pouhé nové úrovně, ale kompletní totální konverze s rozličným tematickým zaměřením. Od vlastních tvůrčích ideí přes svá herní pojetí filmových vzorů, ale hlavně se specializuje na autorská přepracování různých akčních titulů z herní historie.

I u nás na blogu našly Mikeovy tituly své místo. Project Einherjar přináší první díl dobrodružství drsné hrdinky Juno Radcliffe v dystopickém světě fašistického státu Midgard. Operation Body Count je předělávkou nepříliš dobře hodnocené stejnojmenné 3D akce na Wolfenstein enginu z produkce nechvalně známé firmy Capstone. Impieho nová verze se oproti originálu hraje perfektně. A naše poslední recenze Mikeových prací přibližuje lovecraftovsky laděnou hru Strange Aeons, nabízející celkem pět epizod mystické atmosféry a tuhé akce pro Ultimate Doom.

Day of the Toys je jedním z nejčerstvějších projektů. Byl vyvíjen během dvou let na etapy, epizodu po epizodě, až se počet levelů vyšplhal na úroveň kompletního megawadu, tedy plných 32 úrovní. Hra vychází výhradně z autorovy talentované tvůrčí mysli a také jeho osobního designérského života. Jde totiž o přepracování jeho staré hry, kterou před lety vytvořil na motivy titulu Bad Toys 3D. Že by to byla zapomenutá česká 3D akce, o niž informuje Sledge na High Voltage? Jako další inspirační zdroj posloužily Mikeovy archivní scénáře k hororovým filmům.

Příběhový podkres vychází z aktuálně překotně se rozvíjejícího a často diskutovaného tématu umělé inteligence, označované zkratkou AI. Ten, kdo přichází do kontaktu se světem internetu a sociálních sítí, ať na mobilu nebo počítači, určitě se alespoň jednou s výplodem tohoto umělého “mozku” setkal. Hojně jsou též diskutovány možné budoucí následky jejího využití. Mnozí, jako například jeden nechvalně známý AI guru ji nekriticky adorují, jiní vidí zase možné negativní aspekty.

Impie nám připravil scénář, v němž se umělá inteligence, navíc plná woke ideologie, přímo utrhne z řetězu a způsobí apokalypsu takřka biblických rozměrů. Příběh je částečně podáván ve hře v podobě informačních textových obrazovek, ale jeho kompletní literární zpracování obsahuje přiložený informační soubor v PDF. Jelikož se autor zabývá i literární tvorbou, profesionální příběh s notnou dávkou amerického konzervatismu určitě stojí za pročtení.

Hlavní postavou se stal Vernon Shipwell, šéf bezpečnosti ve společnosti Virtucom, zabývající se vývojem hraček opatřených umělou inteligencí, které mají sloužit jako inteligentní společníci pro děti. Ačkoliv při testování jsou zaznamenány četné incidenty, firma nedbá varovných signálů a elektroničtí mazlíčci jsou brzy takřka v každé domácnosti. A jak tomu ve filmech a hrách bývá, hračky způsobí totální chaos a zmar a svět se změní ve válečnou zónu. Náš hrdina musí najít svého syna Logana a dostat jej do bezpečí. Příběh pokračuje ještě v dalších dvou dějových kapitolách, ale nám postačí tento úvod na rozehřátí.

Day of the Toys je kompletní totální konverze, takže z Doomu nenajdeme ve hře vůbec nic a vše je úplně nové. Textury, modely nepřátel, vizuální doplňky, zbraně, soundtrack, zkrátka všechno. Mohlo by jít klidně o samostatnou hru a na Steamu by se mezi komerčními boomer shootery skvěle vyjímala, leč Impie jde cestou bezplatné distribuce a hra vyžaduje ke spuštění DOOM2.WAD. Grafika není všechna autorova, čerpal z externích grafických zdrojů či jiných her, které v přehledu uvádí v informačním souboru.

Ale modely nepřátel, ty jsem v jiných titulech neviděl a určitě budou z Mikovy tvůrčí dílny. Postavičky zmutovaných hraček stojí opravdu za to. Tak jak šel vývoj modifikace kupředu, počet modelů protivníků se úctyhodně rozrostl. Vzpomeňte si na svá mladá léta a své hračky v pokojíku a paleta nepřátel vám bude určitě aspoň trochu povědomá. Najdete roztomilá miminka, zajíčky, panenky Barbie, medvídky, opičky a různé speciality jako zuby na klíček, koníky, klauny a další potvůrky. Na oko většinou roztomilé, avšak skrývající v sobě brutální agresivitu. Spektrum nepřátel je bohaté a každý z nich je unikátní svým chováním, silou či stylem útoků.

Navíc je modifikace obohacena vícefázovými animacemi příšer. Hračky v klidové fázi provádí různé, často žertovné vzorce chování, které se ovšem po spatření hráče promptně změní a vrhnou se po vás. Pokud enemáci nedostanou okamžitou ránu přímo na komoru, předvádějí různé předsmrtné činnosti. Některé opižláte za odpadávání končetin či plyšové náplně, někteří se brání z posledních sil ruční zbraní, jiní zůstanou ležet ve smrtelné agónii za často šílených skřeků a nářků, což se týká zejména ženských charakterů. Tyto animace dodávají hře perfektní šťávu a morbidní akční zábavu.

Design se rovněž dokonale vyvedl. Lokace jsou vytvořeny s důrazem na realismus a nejde o žádné imaginární levely, ale o reálná prostředí. Převažují městské lokace, mnohdy rozprostřené do větších ploch či exteriérů, ale dokonce se v poslední epizodě nakouknete do vesmírné megalopole, které si také zmutované hračky podmanily. V této části se všude motají NPC neboli kolemjdoucí obyvatelé, s nimiž si bohužel neporozprávíte, a lze buď ušetřit, nebo v zápalu akce zabít jako kolaterální ztráty. Mapy jsou většinou přehledné, přímočaré, klíče se hledají snadno. Jen místy v některých větších lokacích je třeba trochu popřemýšlet, abyste našli cestu k cíli či správnému klíči. Nejčastější zádrhel alespoň v mém případě spočíval v tom, že jsem nemohl najít východ, jenž se nacházel kupříkladu hned na počátku mapy, nebo si ho v bojové vřavě neuvědomíte. Ale žádné rébusy, které by mohly zavařit vaše mozkové závity, přítomny nejsou.

V čem hra exceluje, je dokonalá atmosféra. Již jsme uvedli, že hra ideově vychází z hororových filmů osmdesátých let. A díky level designu, grafice i skvělým detailům se mrazivé napětí dá po celou dobu hry krájet. Ať již spálené ulice, mrtvoly, destrukce a zmar a také z pozadí znějící zvuky nepřátel, které často hned nevidíte. A k tomu soundtrack, jenž složil Karl Kasey pod značkou White Bat Audio. Dokonale dotváří náladu, jelikož je vytvořen v duchu hudby režiséra Johna Carpentera, jež doprovází jeho filmy. Klávesové jednoduché melodie, které v některých okamžicích brnkají na naše nervy, ve směsici s vizuálem i akcí dotvářejí dokonalý celek.

Akce je poměrně bohatá a má poněkud výše nastavenou obtížnost než u tradičního Doomu, jak tomu má Impie ve zvyku Náročnost akce je poměrně vysoká, takže se vyplatí uvážlivá a střízlivá volba. I třetí stupeň, který jsem zvolil, vám dá v pozdějších fázích zabrat. Nepřátelé jsou mnohdy rychlí jako blesk, není jich úplně málo, ačkoliv zástupy ve slaughter stylu se jich na vás nehrnou. Nicméně jejich vzájemná koordinace ve zdánlivě jednoduchých bojových situacích dělá divy a pokud se na vás vrhnou zajíci s brokovnicemi spolu s dalšími mutanty útočícími zdálky, tak je vymalováno a můžete prchat nebo nahrávat pozici. I různé zákeřné skrumáže jsou na vás nachystány a na otevřeném prostoru se jim čelí ne zcela snadno. Na konci každé epizody očekávejte boss fight, jenž vám dá notně zabrat, zejména když se spolu s bossy na vás vrhají hordy běžných protivníků.

Naštěstí je k dispozici silný a dobře vyladěný arzenál. Počínaje okovanou botou přes pistoli, brokovnici, pušku, samopal, Molotovovy koktejly. Raketomet zde do určité míry supluje dvouhlavňová brokovnice, jež je nesmírně účinná. A také najdete pancéřovou pěst, ovšem její munice najdete opravdu poskrovnu. Zbraně jsou vyladěné, a i se dvěma pistolemi dokážete dělat psí kusy, jelikož do regulérního samopalu bývá střeliva málo. Rovněž nechybí dokonalý pocit ze střelby.

Day of the Toys je naprosto fenomenální projekt, v němž se podařilo skloubit strašidelnou a temnou atmosféru, rychlou akci a perfektní level design, který nemá prakticky hluché místo. Titul potvrzuje skvělé Impieho designérské kvality a pro mě se stal modem roku. Možná by Mike MacDee zasloužil ocenění v anketě Cacowards přinejmenším za svou dlouholetou plodnou tvorbu. Ale možná nejsou jeho projekty dostatečně avantgardní a experimentální, nebo díky svému konzervativnímu životnímu názoru sněhovým vločkám v DoomWorldu není příliš po chuti.

Instalace:

Day of the Toys je určen pro Doom 2, tedy ke spuštění vyžaduje DOOM2.WAD. Tentokrát v odkazech nenajdete instalační balíček, jelikož Mike preferuje stažení přímo z oficiálního odkazu, kde je vždy čerstvě updatovaný. Aktuálně je k dispozici kompletní 5. verze se čtyřmi epizodami. Instalace je jednoduchá, potřebujete GZ Doom, nicméně Mike doporučuje používat verzi 4.3.3 nebo starší – s novějšími verzemi totiž nelze zaručit správné funkce modifikace. Starší verze GZ Doomu najdete v archivu zde. Instalační balíček si rozbalte, a kromě PDF souborů s příběhem a informacemi se v něm nachází soubor toyswadv5.pk3. Budete s ním pracovat stejně jako s klasickým WAD souborem a v souborovém manažeru hru spustíte přetažením PK3 souboru na spouštěcí EXE soubor GZ Doomu. Při problémech můžete konzultovat náš článek o spouštění WAD souborů.